Vyžla menom Churchill 3

Selmag

Príbehy s obrázkami

Nehorázné! Jediné slovo, které si dovoluji vyštěknout je: nehorázné. Nikdo mě tady v té rodině neposlouchá! Všechno si musím vyštěkat, vykousat, vyškrabat, popřípadě rovnou sežrat! Dokonce i teď tady sedím nad tou svojí paničkou s bičem v ruce (berte to obrazně) a nutím ji napsat alespoň pár řádek. Jak dlouho už o mně "taťka Martin" neslyšel ani hafnutí?! Tak tedy k věci - jak to se mnou vypadá...
Můj vzhled se ustálil ve formě stále vlnícího se stvoření, které je samá noha. Už mě opustily takové ty štěněcí vratké pohyby, ale stále se podobám více hadu než psovi. Páníčci mě ale ujistili, že se to změní. Moc nevím, jestli jim mám věřit. Možná napíšu do nějakého psího časopisu, aby mi poradili, jak na psí pubertu...

Tak takhle vypadám v běhu, sice v záběru chybí můj vlnící se hřbet, ale i tak si připadám tak vitálně :o)

Ale teď už k událostem, které se děly po dobu, ve které ti nikdo z mé rodiny nebyl schopen napsat (pozn. pisatelky: není ten pes trošku drzej?). Z prázdnin si toho moc nepamatuji, to už je tak dávno! Vím, že to ale bylo nejšťastnější období mého života. Byl jsem skoro permanentně venku, na čerstvém vzduchu, v lese. Na chaloupce jsem měl dokonce dovoleno spát s paničkou ve spacáku. Bylo mi vysvětleno, že je to jako „jen výjimečně“, za to, že jsem takový hodný. Já ale vím, že to není pravda. Někdo mi říkal, že to má spojitost se živočišným teplem nebo co…

Taky si pamatuji na jeden dost silný zážitek, kdy jsem se snažil dostát věcem, co o mě všude píší! To znamená: chodit po stopě, lovit zvířátka (já bych si s nimi radši hrál!), vystavovat se zvednutou tlapkou etc. Lovil jsem totiž kachny! Nejdřív jsem si našel takové vyvýšené místečko a ze zálohy jsem je pozoroval.

Nakonec jsem se odvážil do vody. Oj ta byla ledová! A ty pitomý kačeny samozřejmě uplavaly. Já jsem se tak děsně naštval! Vynahradil jsem si to ale parádně. Vyválel jsem se ve shnilé rybě. Tak to doporučuji z celého psího srdce, nic lepšího neexistuje. Akorát páníčci pak říkali něco jako: „Pse, já se z toho pozvracím!“ A protože neměli nic lepšího po ruce, vydrhli mě nějakým Radoxem!!! To bylo naprosto nechutné. Panička mi pak vysvětlila, že v takové rybě by mohla být Motolice psí, a ta že je pro pejsky moc nebezpečná. Já bych ji ale docela rád viděl, třeba by si chtěla hrát.

Tak a co dělám teď? Hovím si, strašně zlobím a vůbec neposlouchám. Ale to fakt nejde! Panička mi právě oponuje, že všechno jde, když se chce, a že ještě jednou nepřijdu na zavolání, tak mě seřeže. Ale já vím, že by to stejně neudělala, takže mám vystaráno. Víte, co se mi stalo třeba zrovna včera? To byl zážitek! Dostal jsem košík, protože jsem zůstal doma sám, a podle nich bych jinak všechno zničil. Ha! Dokázal jsem si ho sundat a protože jsem ho už nikdy na sobě nechtěl mít – rozkousal jsem ho a v obavě, že by ho mohli dát zpátky dohromady, jsem ho prostě spolknul. Víte jaké to bylo, sledovat ty jejich obličeje? Kde máš košík Churchillku? A jak jsi to udělal Churchillku? No prostě paráda! Horší už byla noc, kdy jsem potupně ten košík vyvrhl, protože mi zřejmě uvnitř těla nedělal dobře. No, ale to už není zas tak zajímavé, přejděme dál…

Páníček si myslel, že už bych nemusel dál růst a odvolával se na nějakou pohádku, kterou jsem teda neviděl, protože se nesmím dívat na televizi. Bylo to prý o velkém psovi, který se napil piva a přestal růst! A co myslíte? Hned to začal zkoušet. Jenže mě to moc nechutnalo. Tak možná později, až trošku povyrostu (a víte, že to bylo určitě protizákonné – podávat mladému pejskovi alkohol?). Až mě jednou naštve, tak ho udám.

Nakonec ještě jedna skutečnost. Vypadaly mi samozřejmě všechny zuby a naučil jsem se krásně zvedat nožičku! Teďka čurám nejvýš v celém širokém okolí (pozn. pisatelky: myslí v okolí těch malých ratlíků). Nech si toho nebo tě kousnu!

takhle to vypadá, když jsem vám opravdu blízko a chci vás kousnout nebo oblíznout :o)

A nakonec poslední příběh, který se udál minulý víkend. Byli jsme všichni čtyři na výletě a já běhal doslova jako šílenec - bylo tam tak krásně! Nahoru, dolu, do kopce, s klackem, s šiškou… no prostě skvělý! A všude tolik pachů, že můj čenich byl v sedmém nebi. Byl jsem tak u vytržení, že jsem občas úplně nedával pozor na cestu a o něco se přerazil, ale smečku jsem si hlídal. Pak to ale přišlo! Ucítil jsem něco tak silného, že jsem přitiskl čumák k zemi a chtěl zdroj té vůně, co nejrychleji najít. A najednou to přede mnou udělalo: „Hop!“ Pustil jsem se za tím co největší rychlostí. Bylo to zvíře podobné mně. Trošku větší, ale barvu kožichu mělo stejnou. Akorát mu to do kopce nešlo tak dobře, takže jsem ho za chvíli dohonil a ty moje pudy (sice nevím, co to je, ale určitě nějaká důležitá věc) mi napověděli, že bych po tom zvířátku měl jakože asi skočit. A v tom se ozvalo „Churchille!“ Páni, tak jsem se ještě nelekl, úplně jsem se z toho složil a srnka, jak se to zvíře jmenovalo, mi utekla. Když jsem se pak dozvěděl, že jsem jí vlastně chtěl zakousnout, tak jsem se úplně vyděsil! Vždyť to byla taková pěkná fenečka! No nevím, co si s těmi pudy počnu…

Tvůj Churchill a Magda

Len registrovaní užívatelia môžu pridať komentár!

Komentárov

Vyhľadávanie

mmlynar  - lusie |SAdministrator |23:30:08 10-06-2009 jaaj ty si ale nezbednik....no a tak si vyrastol ze az ...si krasny....tak sa maj papap....a bud dobry Veve  - re: lusie |IP:92.52.6.xxx |15:25:12 11-11-2009 Náááádherné zlobydlo!!!! Nech sa mu aj naďalej darí a nech páničkov poslúcha,lebo sú naozaj skvelí:-) Prajem celej rodinke všetko dobre.. Veronika